Závěsný kalendář na rok 2022
- VYPRODÁNO


Již počtvrté se díky dobovým fotografiím podíváme do historie Bohnic. V prvním kalendáři jsme mohli nahlédnout do obce i do nejbližšího okolí, do druhého jsme vybrali několik panoramatických fotografií a podívali se na místa, která se za necelých sto let změnila k nepoznání. Ve třetím kalendáři jsme neopustili místní náves a prohlédli si postupně všechny objekty „kolem dokola“.

image

V letošním kalendáři jsme vybírali i z nových fotografií, které se povedlo získat díky neustálému sledování aukcí a prodejů starých pohlednic. Věříme, že sníženou technickou kvalitu dobových pohlednic omluvíte, protože je mnohonásobně nahrazena jedinečností dochovaných záběrů.

Letos se tedy zatouláme dále od návsi a nahlédneme i do areálu Zemského ústavu pro choromyslné. Podíváme se na stavbu bohnické silnice, která byla v roce 1906 postavena kvůli dopravě materiálu pro stavbu léčebny. V té době tak vznikla první spojnice vhodná pro dopravu povozy – po vodě se přivážela velká část materiálu, která zde „na kopci“ nebyla dostupná, a u Tříkrálky se překládala na vozy tažené koňmi. Písek se těžil na vlastních pozemcích – tam, kde je dnes herna stolního tenisu a později bylo koupaliště a sportoviště, cihly se pálily i v cihelně na Pentlovce, kousek od dnešní konečné autobusu 200.

Tři fotografie ukazují dolní Bohnice – při pohledu od Dolního dvora (dnešní hospic Štrasburk), vidíme vlevo vysokou budovu Hotelu Urválek a zeď Urválkovy zahradní restaurace. Další fotka ukazuje hostinec – Urválkovu zahradní restauraci a na další fotce je ten stejný objekt, ale již upraven na koloniální obchod Emila Riegla.

Podíváme se ještě k další restauraci a koloniálnímu obchodu – ale až na druhý konec Bohnic. Restaurace Na zastávce stojí dodnes téměř nezměněna v místech, kde se říkalo „V ubikacích“. Velké obytné vily pro zaměstnance ústavu byly postaveny hned při stavbě celého areálu, jelikož obec byla původně tak malá, že nemohla nabídnout dost nájemního bydlení pro všechny opatrovníky a další personál.

Nahlédneme i na dvůr statku u Valentů, který byl na jihovýchodním okraji návsi v místech, kde je dnes zahrádka restaurace Weranda.

Celý půlrok „strávíme v ústavu“, přesněji v Královském českém zemském ústavu pro choromyslné v Bohnicích. Budovy ústavu zabíraly 64 z celkových 303 hektarů pozemků. Mezi lety 1906 a 1912 bylo postaveno celkem 28 budov, které změnily zdejší okolí k nepoznání. Ve své době se jednalo o neobyčejně rozsáhlý projekt, který by i dnes těžko hledal konkurenci.

Celý areál byl nejen zamýšlen, ale i postaven jako soběstačný – od Vltavy byla přivedena užitková voda do vodárenské věže, pitná voda se čerpala z několika studní zde na kopci, areál měl vlastní elektrárnu, teplárnu, prádelnu, pekárnu, kuchyni i kostel. Kromě léčebných pavilonů a administrativní budovy mysleli stavitelé i na vily pro lékaře a zaměstnance, objekty byly propojeny podzemními kolektory pro vedení technické infrastruktury, součástí byl také pohřební dům s obřadní síní a západně od areálu i vlastní hřbitov se 4100 hrobovými místy. Na pozemcích ústavu byly sady, vinice a zahradnictví pro pěstování zeleniny. Zemědělský statek (původní bohnický velkostatek, který se stal součástí ústavu) zajišťoval dostupnost potravin a zároveň účinnou pracovní terapii.

Mnoho lidí dnes vnímá areál léčebny jako park se vzrostlými a krásnými stromy. O to víc jsou překvapující záběry rozlehlé pláně s čerstvě vysazenými stromečky.

V sobotu 1. ledna 2022 uplyne sto let od chvíle, kdy se obyvatelé vesnice Bohnice probudili jako obyvatelé Velké Prahy. Proces, než se 37 obcí a osad připojilo k původním osmi obvodům, byl velmi dlouhý. V listopadu 1918 byl Národnímu shromáždění předložen návrh zákona o Velké Praze, v únoru 1920 byl schválen a teprve s novým rokem 1922 vešel v platnost. Bohnice, Kobylisy, Střížkov a Troja se staly součástí Prahy VIII-Libeň. Počet obyvatel hlavního města se ztrojnásobil, město se zvětšilo víc než osmkrát, mělo 19 obvodů s 676 tisíci obyvateli a rozlohou téměř 172 kilometrů čtverečních. Bohnice měly v té době 3179 obyvatel (bez pacientů ústavu).

Byl to začátek velkého rozvoje, stavby průmyslových objektů, škol, divadel, nemocnic, velké město přineslo nové nároky na administrativu, začala se rozvíjet městská doprava. Činžovní i vilové čtvrti již měly nového architektonického ducha, útlum po Velké válce byl překonán, zdálo se, že rozmachu nic nebrání v cestě...

Podrobnější informace o vývoji nejen obce Bohnice, ale i Čimic a Troje najdete na panelech Naučné stezky Bohnice-Čimice-Troja. Na jaře se jich objeví v ulicích celkem dvanáct.

Pokud máte doma historické fotografie, o které byste se chtěli podělit, nebo jste ochotni nám vyprávět příběh vašich předků, ozvěte se prosím. Rádi přidáme další kamínek do barevné mozaiky naší minulosti. Při pátrání v obrazové dokumentaci se nám už objevují další unikátní fotky, a proto věříme, že pokud možnosti a čas dovolí, tak se i za rok podíváme do historie našeho okolí.

Děkujeme Městské části Praha 8 za finanční podporu, bez které by se vydání kalendáře nemohlo uskutečnit v takovém rozsahu.

Renáta Molová
rmolova@gmail.com
 
Blanka Rošická
blankarosi@seznam.cz 

Kde je kalendář k dostání?

    • VINOTÉKA U TOMÁŠE, V Nových Bohnicích 25/230, Praha 8-Bohnice  
      pondělí – pátek od 15.00 do 19.30, popř. po domluvě, tel. 777 108 838
    • KAVÁRNA V. KOLONA, areál PN Bohnice, Divadlo Za plotem Ústavní 91, Praha 8
      pondělí – neděle 12.00 – 18.00
    • ÚTULNÝ KRÁMEK, Lublinská 577/13, 181 00 PRAHA 8, tel. 603356123, 777310908
      pondělí – pátek 10.00 – 18.00, sobota 09.00 – 12.00
    • Po domluvě: Renáta Molová, rmolova@gmail.com, tel. 602 514 314. 
 
Dobrovolný příspěvek od 149,- Kč použijeme na uhrazení nákladů spojených s vydáním kalendáře pro rok 2023.